Zemřel Jan Štefáček, bývalý ředitel havlíčkobrodského gymnázia a starosta Přibyslavi

Když se v září 1989 vracel do rodného kraje, málokdo tušil, že se Jan Štefáček brzy stane jednou z klíčových postav transformace regionálního školství. Rodák z Přibyslavi, který po maturitě na havlíčkobrodském gymnáziu v roce 1968 vystudoval kombinaci biologie a tělesné výchovy na Univerzitě Palackého v Olomouci, nastoupil na tamní školu jako učitel tělocviku a biologie v době, kdy se schylovalo k pádu komunistického režimu.

Jeho cesta do čela prestižního ústavu nebyla výsledkem politického jmenování, ale unikátního vnitroškolního procesu. Poté, co z funkce odstoupil komunistický ředitel Michal Kačúr, zvolil si pedagogický sbor své vedení sám. Štefáček v těsném souboji o jediný hlas porazil tehdejšího zástupce Miroslava Vondru. Oba muži však dodrželi gentlemanskou dohodu a společně vedli školu až do konce tisíciletí.

Jan Štefáček byl pravděpodobně prvním a posledním pedagogokraticky zvoleným ředitelem gymnázia bez zásahu nadřízených složek.

Modernizace v divokých devadesátkách

Nové vedení muselo reagovat na dramatický nárůst zájmu o studium. V roce 1990 došlo k obnovení osmiletého cyklu gymnázia a do primy nastoupily hned tři třídy. Kapacita školy se pod Štefáčkovým vedením postupně rozrostla z původních 14 na celkových 20 tříd. Rozmach instituce vyžadoval nejen příchod nových pedagogů, ale především rozsáhlé investice do prostor a technologií.

Jan Štefáček se projevil jako schopný manažer v době, kdy školy měly skutečnou právní subjektivitu. Dokázal zajistit financování pro budování a vybavování nových učeben. Zvláštní důraz kladl na tehdy nastupující výpočetní techniku, čímž začal smazávat technologický dluh vůči západním zemím.

Technologický pokrok pod vedením Jana Štefáčka zahrnoval tyto milníky:

• První PC učebna — vybudována již v roce 1991 včetně počítačové sítě.
• Digitalizace správy — zavedení textových editorů a digitální podoby školních dokumentů.
• Připojení k Internetu — realizováno v roce 1997 pro celou instituci.
• Vybavení kabinetů — postupné osazení sborovny a kanceláří výpočetní technikou.

Respekt a nečekaný konec v čele školy

Ačkoliv byl ve sboru oblíbený pro svou kamarádskou povahu, v roli ředitele si vybudoval přirozený respekt. Neuhýbal ani před nepříjemnými situacemi – pozdní příchody do hodin nebo nesplněné úkoly trestal nekompromisně bez ohledu na osobní vztahy. Přesto byla jeho pozice vnímána jako neotřesitelná.

Zlom nastal během letních prázdnin roku 2000. Zatímco pedagogický sbor považoval obhajobu postu v konkurzu za pouhou formalitu, výsledek byl opačný. Jan Štefáček byl z funkce „odejit“, což pro školu znamenalo konec jedné éry, která trvala jedenáct let.

Během deseti let dokázal Štefáček zvýšit počet tříd na gymnáziu o téměř polovinu a kompletně zdigitalizovat agendu školy.

Z ředitelny na přibyslavskou radnici

Nedobrovolný odchod ze školství však neznamenal konec jeho veřejného působení. V roce 2001 se Jan Štefáček vrátil do politického života v rodné Přibyslavi, kde byl zvolen starostou. V této funkci setrval dlouhých třináct let, až do voleb v roce 2014. Svou kvalifikaci pro veřejnou správu si navíc doplnil studiem na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, které dokončil v roce 2006.

I jako starosta si zachoval svůj „budovatelský“ přístup. Přibyslav za jeho éry prošla výraznou proměnou, která se dotkla občanské vybavenosti i sportovní infrastruktury. Jeho manažerský talent se otiskl do podoby města skrze několik zásadních investičních projektů.

Během působení na radnici byly v Přibyslavi realizovány tyto stavby:

• Nová radnice — moderní zázemí pro správu města.
• Sportovní hala a koupaliště — rozšíření možností pro volnočasové aktivity obyvatel.
• Rekonstrukce školství — celková přestavba místní základní školy.
• Dopravní infrastruktura — výstavba nové cyklostezky propojující region.

Poslední měsíce a odkaz

V posledním období svého života Jan Štefáček bojoval s těžkou nemocí. Svůj boj prohrál v sobotu 12. září 2026 ve věku 76 let. Zanechal po sobě nejen zmodernizované gymnázium, kde řada jím vytvořených dokumentů slouží dodnes, ale také proměněnou tvář Přibyslavi.

Veřejnost si ho bude pamatovat jako muže, který se nebál otevřeně projevit názor v přelomovém roce 1989 a který dokázal převést klíčové regionální instituce z éry socialismu do podmínek 21. století. Informace o posledním rozloučení zatím nebyly ve zveřejněné zprávě specifikovány.