Pelhřimov.info Jana Blažka kontaktovala a zeptala se, zda jej někdo z radnice oslovil s podobnou nabídkou spolupráce. Blažek potvrdil, že nikoli. Zájem o setkání s veřejností přitom sám vyjádřil.
„Neuzavírám se ničemu takovýmu, třeba beseda, ta by se mi velmi líbila. Rád bych se něčeho takovýho zúčastnil,“ řekl redakci. Doplnil, že mu nikdo nenabídl ani účast při kladení věnců.
V jeho případě tedy podle vlastních slov chyběl už první krok: pozvání.
TELEVIZNÍ POŘAD S JANEM BLAŽKEM
Právě jeho příběh by mohl veřejnosti přiblížit, co vojenská služba znamená pro člověka i jeho rodinu. Vojenský kaplan může mluvit o strachu, odpovědnosti a návratech domů způsobem, který se do slavnostního facebookového titulku nevejde.
Pokud by se s Janem Blažkem nepodařilo najít vhodný termín, existují další možnosti. Nadpraporčík Radek Nesvadba, který působí v péči o veterány na Vysočině, prošel službou palubního střelce a záchranáře. Absolvoval operace KFOR, EUFOR, ISAF a Resolute Support. Ve svém medailonu popisuje i obtížný návrat do rodinného života po dlouhém odloučení. Dnes své zkušenosti využívá při pomoci dalším veteránům.
Nesvadba navíc v roce 2026 vedl v Jihlavě cyklus Váleční veteráni seniorům. Beseda s veřejností tedy v jeho případě není nápad od zeleného stolu, ale doložená součást jeho činnosti.
Další cestou by bylo oslovení plukovníka Jana Frence, předsedy krajské organizace Sdružení válečných veteránů ČR. Po vojenské kariéře vedl 26 let jihlavskou městskou policii a nadále se věnuje pomoci veteránům i lidem bez domova. Jeho současnou aktivitu potvrzuje také krajská zpráva z 6. listopadu 2026 o přijetí u hejtmana.
Pod Frencovým jménem sdružení letos zveřejnilo rovněž pozvánku na zářijové setkání veteránů v Košeticích. Kontakty na veteránskou komunitu tedy vedou i přímo na Pelhřimovsko.
Není nutné začínat hledáním někde na druhém konci republiky.
Pozvat veterána má přitom smysl i mimo samotnou pietu. Město tím může navázat trvalejší vztah s lidmi, kteří mají zkušenost zahraniční služby a dnes žijí nebo pracují v jeho okolí. Pro školy vzniká příležitost k osobnímu setkání, pro rodiny veteránů prostor k uznání jejich vlastní zkušenosti. Veřejnost se může ptát a dozvědět se něco, co z fotografie u pomníku nevyčte.
Nemuselo by jít o nákladnou akci. Předem zveřejněná pozvánka, důstojné položení věnců a následná moderovaná debata v knihovně či jiném městském prostoru by mohly vytvořit program, na který lidé skutečně přijdou. Veterán by měl možnost sám určit, o čem chce mluvit. Součástí setkání by mohly být také informace o možnostech podpory veteránů a jejich rodin.
Pelhřimov má po listopadovém ustavujícím zastupitelstvu vedle starosty tři uvolněné místostarosty. Radnice rozšíření vedení zdůvodňuje rostoucím rozsahem práce a potřebou kvalitnějšího řízení. Je proto přiměřené očekávat, že se část této kapacity projeví také v promyšlené přípravě městských akcí.
Účast představitelů města na pietě je samozřejmá a správná. Když ale veřejná prezentace zůstane hlavně u jejich fotografií, může slavnost snadno působit jako další příspěvek do radničního alba. Přitom právě Den veteránů nabízí tolik zajímavých lidí, kterým by vedení města mohlo na chvíli přenechat hlavní slovo.
Pro příště se tedy nabízí drobná změna scénáře: vedle objednávky věnce také telefonát veteránovi a pozvánka občanům. Vedení radnice se na společnou fotografii určitě vejde i potom.

