Praha otevírá cizinecký vstup do historického podzemí, chce ukázat Lindleyho genialitu

Geniální dílo inženýra Lindleyho

Základem celého systému je takzvaná Lindleyova kanalizace, která vznikala podle plánů z devadesátých let 19. století. Projektant William Heerlein Lindley tehdy prokázal neuvěřitelnou předvídavost. V době, kdy měla Praha pouhých 200 tisíc obyvatel, navrhl a vybudoval infrastrukturu dimenzovanou na 1,3 milionu lidí. Právě díky této vizionářské odvaze je systém schopen plnit svou funkci i po více než století provozu bez nutnosti zásadního přeprojektování základních tras.

Město se nyní snaží prostřednictvím exkurzí do těchto míst ukázat um generací před námi. Podle zástupců magistrátu je důležité, aby lidé pochopili historické souvislosti a technickou náročnost údržby. Infrastruktura má totiž tu slabinu, že dokud nedojde k havárii, zůstává pro většinu společnosti zcela neviditelná a nedoceněná. Cizinecký vstup je jednou z cest, jak tento postoj změnit a ukázat, že historické dílo je stále plně funkční a geniálně navržené.

Investice do vodohospodářské budoucnosti

Pochopení historie má sloužit jako argument pro současné masivní investice do vodní infrastruktury. Praha se aktuálně připravuje na další rozvoj, kdy se odhaduje, že v roce 2050 může v metropoli žít až dva miliony obyvatel. Z tohoto důvodu město realizuje několik klíčových projektů, které mají zajistit stabilitu systému pro nadcházející dekády.

Mezi hlavní priority pražské vodohospodářské politiky aktuálně patří:

• Rekonstrukce ÚČOV — kompletní obnova stávající vodní linky na Ústřední čistírně odpadních vod.
• Projekt Hydropolis — záchrana historické Vinohradské vodárny a její transformace v osvětové centrum.
• Sanace čistírny v Bubenči — ochrana unikátně zachované „babičky“ pražského čistírenství.
• Příprava na růst populace — dimenzování sítě pro předpokládaných 2 000 000 obyvatel v polovině století.

Stará čistírna v Bubenči je evropským unikátem díky kompletně dochované původní technologii.

Odkaz pro příští století

Výjimečnost pražského systému podtrhuje zejména areál v Bubenči. Na rozdíl od jiných evropských metropolí se zde nezachovala pouze hlavní budova, ale kompletní technologické vybavení. Podle dostupných informací je čistírna v takovém stavu, že by bylo možné technologii po opravě teoreticky znovu využívat, což z ní činí památku evropského významu. Město proto usiluje o to, aby tento objekt získal stejnou péči a pozornost jako moderní provozy.

Současné vedení města doufá, že se podaří navázat na odvahu předků a vytvořit řešení, která budou fungovat i za dalších 130 let. Cílem je, aby budoucí generace obdivovaly dnešní investice do čistírenství a vodárenství stejně, jako my dnes obdivujeme Lindleyho podzemní katedrály. Otevření cizineckého vstupu je pouze prvním krokem v širší strategii, jak z infrastruktury udělat věc veřejného zájmu a uznání.

Budoucnost pražské kanalizace nyní závisí na schopnosti modernizovat historické části tak, aby zvládly narůstající tlak dvoumilionového města. Otázkou zůstává, zda se podaří včas dokončit všechny plánované rekonstrukce a zachovat unikátní technologické dědictví i pro 22. století.