Analytický pohled technika na příčiny, které zůstávají mimo hlavní mediální interpretace
Požár ve švýcarském baru, který obletěl evropská média, bývá zjednodušeně vysvětlován jako následek použití stříkacích svíček. Videozáznamy i odborný rozbor však ukazují, že tento výklad je jen povrchní. Skutečný problém neleží v samotném pyrotechnickém efektu, ale v kombinaci nevhodného stavebního materiálu, jeho umístění a chybných předpokladů o požární bezpečnosti.
Ne svíčky, ale strop
Z dostupných záběrů je patrné, že ke stropu byla nalepena akustická pyramidová pěna, a to navíc příliš nízko nad zdrojem tepla. V naprosté většině případů se u těchto produktů jedná o měkké polyuretanové (PU) pěny, běžně prodávané jako „akustické řešení“ pro kluby, bary nebo zkušebny.
Tyto levné pěny mají teplotu vznícení přibližně kolem čtyř set stupňů Celsia. Proti tomu stříkací svíčky nejsou jen „plamen“ – spalují kovové částice (železo, hliník) a jejich reakční teploty se v odborné literatuře pohybují až kolem patnácti až šestnácti set stupňů. Výsledek je fyzikálně nevyhnutelný: okamžité zapálení materiálu.
Falešný pocit bezpečí a chaos norem
Zásadní roli sehrává i dezorientace v normách. Řada výrobců prodává akustické pěny s tvrzením, že jsou „samozhášivé“ nebo „se zpomalovačem hoření“. Často se přitom odkazují na normu MVSS 302, která se týká interiérů motorových vozidel v USA.
To je však zcela jiný svět než veřejné prostory v Evropě. Pro bary, kluby a diskotéky platí evropská klasifikace EN 13501-1. Minimem pro takové prostory je třída B-s1, d0.
Realita je ale tvrdá:
- většina PU pyramidových pěn se pohybuje maximálně v třídě E,
- mnohé nejsou testované vůbec (třída F),
- třídy C, D, E jsou v zábavních provozech fakticky nepřípustné, protože velmi rychle vedou k plnému rozvoji požáru.
Správné řešení by představovaly melaminové pěny (například na bázi Basotectu), případně – zejména při nízkém stropu – zcela nehořlavé materiály tříd A1 nebo A2.
Proč testy neodpovídají realitě
Další slabinou systému je samotný způsob testování. Zkoušky podle EN 13501-1 využívají plynové hořáky s výkonem a dobou hoření přesně definovanou normou. Teplota ale není hlavním parametrem.
Jenže plynový hořák se typicky pohybuje okolo tisíce stupňů, zatímco pyrotechnické efekty v reálném provozu generují výrazně vyšší teplotní špičky. Materiál, který „projde testem“, tak může v praxi selhat během zlomku sekundy – přesně tak, jak je vidět na záznamech z baru.
Rychlost, s jakou se pěna na stropě rozhořela, prakticky vylučuje vyšší požární třídu. To samo o sobě naznačuje, že použitý materiál neměl v daném prostoru vůbec co dělat.
Trh, e-shopy a nebezpečné iluze
Situaci zhoršuje i dostupnost těchto výrobků. Na běžných online tržištích se prodávají stovky variant „akustických pěn“, často bez technických listů, bez jasného určení požární třídy a s marketingovými popisy, které vytvářejí falešný pocit bezpečí.
Drtivá většina pyramidových pěn na trhu – odhadem přes devadesát procent – je z PU materiálů, které nejsou vhodné pro veřejné prostory. Přesto se masově instalují při rekonstrukcích barů a klubů, často bez konzultace s požárním specialistou.
Budou zakázány stříkací svíčky?
Je velmi pravděpodobné, že reakce regulátorů půjde nejjednodušší cestou – tedy zákazem stříkacích svíček na veřejných akcích. Z hlediska hygieny a kvality ovzduší by to nebyla žádná tragédie.
Z technického pohledu by to ale znamenalo řešit následek, nikoli příčinu. Skutečný problém spočívá v tom, že do veřejných prostor jsou instalovány hořlavé stavební materiály, které tam podle norem nemají být.
Závěr
Požár ve švýcarském baru nebyl náhodou ani „smůlou“. Byl důsledkem kombinace levného materiálu, špatné interpretace norem a podcenění fyzikálních realit. Pokud by byla použita správně certifikovaná, nehořlavá akustická úprava, žádná stříkací svíčka by sama o sobě ke katastrofě nevedla.
Tento případ je varováním: akustika není jen o zvuku, ale i o ohni. A v okamžiku, kdy se tato skutečnost přehlíží, může být ticho po hudbě velmi definitivní.
