Umělá inteligence dnes mění svět rychleji, než si stačíme uvědomit – generuje texty, navrhuje nové léky, řídí auta i roboty a pomáhá vědcům řešit problémy, které dřív trvaly desítky let. Ale jak upozorňuje rozsáhlá studie International Energy Agency (IEA) „Energy and AI“, tento technologický zázrak má jednu zásadní podmínku: bez elektřiny by neexistoval. AI totiž není nehmotná magie v cloudu – je to fyzický, energeticky náročný průmysl, který začíná být srovnatelný s největšími „hltači“ energie na planetě.
Studie uvádí, že v roce 2024 spotřebovala světová datová centra 415 terawatthodin elektřiny – zhruba tolik jako celá Velká Británie. A to je jen začátek. Do roku 2030 jejich spotřeba více než vzroste na 945 TWh, což se rovná dnešní spotřebě Japonska. Největší podíl má USA, kde některé regiony čelí situaci, která by ještě před pěti lety zněla absurdně: datová centra tam spotřebují víc elektřiny než všechny ocelárny, cementárny a chemický průmysl dohromady.
A jak takové centrum vlastně vypadá? Běžně si představíme halu plnou serverů. Ale dnešní AI centra jsou spíš továrny na výpočty, v nichž pracují desetitisíce specializovaných čipů. Jediná taková hala spotřebuje elektřinu jako 100 tisíc domácností. A některé, které se staví dnes, mají být dvacetkrát větší. Jinými slovy: jeden areál bude mít spotřebu jako město s dvěma miliony obyvatel.
Není překvapením, že technologičtí giganti investují astronomické částky: Amazon, Microsoft, Google a Meta plánují podle studie v roce 2025 investice do AI infrastruktury až 300 miliard dolarů – víc, než kolik USA investují do celé své energetiky.
To přináší zásadní otázku: co všechno bude muset energetika udělat, aby tento hlad po elektřině vůbec zvládla?
IEA jasně ukazuje, že jen stavět nové elektrárny nestačí. Datová centra musí mít nepřerušitelný, stabilní přísun energie – minuty výpadků znamenají milionové ztráty. Polovinu nové spotřeby mají podle studie pokrýt obnovitelné zdroje, protože technologické firmy je masivně vykupují v rámci dlouhodobých smluv. V USA tak díky nim vznikají celé nové větrné a solární parky. Zbytek musí zajistit plynové elektrárny a – překvapivě pro mnohé – rostoucí roli mají hrát i jaderné zdroje včetně malých modulárních reaktorů (SMR), které mají začít fungovat kolem roku 2030.
Jenže vyrobit elektřinu není to nejtěžší. Problém je ji dostat tam, kde je potřeba. Podle IEA může být až pětina nových datových center opožděna, protože místní sítě nejsou schopné tak vysoký příkon přenést. Ve velkých městech se tak objevují paradoxy: firmy by rády investovaly miliardy, ale musejí čekat roky, než jim distributor vybuduje přípojku. A zatímco datové centrum lze postavit za dva roky, výstavba nové přenosové linky trvá i osm let.
I zde však AI nabízí řešení. Jedna z nejzajímavějších částí studie ukazuje, že chytré systémy, které pomocí AI analyzují teplotu vodičů, proudové špičky nebo povětrnostní situace, dokážou zvýšit kapacitu existujících vedení až o 175 GW – bez jediného nového stožáru. To je více, než kolik datová centra přidají na své zátěži do roku 2030. Jinými slovy: část problému může AI vyřešit sama tím, že udělá stávající sítě „chytřejší“.
AI také umožňuje rychlejší hledání poruch – autonomní drony nebo kamery s detekcí závad dokážou objevit problém 500× rychleji než pozemní kontrola. V praxi to znamená kratší výpadky a nižší náklady pro spotřebitele. V průmyslu dokáže AI zlepšovat procesy natolik, že celkové úspory jsou srovnatelné se spotřebou energie celého Mexika. A v budovách může inteligentní řízení topení a klimatizace ušetřit 300 TWh, tedy tolik, kolik vyrobí Austrálie a Nový Zéland dohromady.
Studie se věnuje i ekologickým obavám. Spotřeba datových center sice roste, ale IEA zdůrazňuje, že i v roce 2035 budou mít na svědomí méně než 1,5 % světových emisí CO₂. Pokud však vezmeme v úvahu všechny oblasti, kde může AI zvyšovat efektivitu – chytré sítě, lepší řízení dopravy, úspory v průmyslu či nové materiály – může být čistý efekt výrazně pozitivní. Přesto to podle autorů není „zázračná technologie“, která problém klimatu vyřeší sama; spíše nástroj, který může řešení urychlit.
Zároveň se ukazuje, že přístup k hluboké výpočetní síle není rovnoměrně rozložen. Rozvojové země představují 50 % světových internetových uživatelů, ale mají jen 10 % datových center. To znamená, že rozdíl mezi státy, které mají silnou energetiku a infrastrukturu, a těmi ostatními může ještě narůst. IEA proto apeluje na vlády, aby vnímaly energetiku, digitalizaci a inovace jako propojené nádoby.
Závěr studie je jasný: AI a energetika budou v následujících desetiletích růst společně. AI bude potřebovat obrovské množství energie – ale zároveň dokáže energetiku udělat levnější, bezpečnější a čistší. Budoucnost bude patřit těm, kdo tuto symbiózu zvládnou nejrychleji. Energetika, která desítky let rostla jen pomalu, nyní musí přeřadit na vyšší rychlost. A svět technologií musí začít chápat, že jeho největším spojencem – ale i limitem – je elektřina.
