Od 1. ledna 2026 začne platit změna v Občanském zákoníku, která výslovně zakáže jakékoliv tělesné tresty dětí. Co nebylo dosud výslovně definované, bude teď napsáno černé na bílém: žádné facky, žádné pohlavky, žádné „přes ruku“.
A teď si představte běžného rodiče: už tak balancuje mezi prací, dětmi, domácností, inflací a logistickou olympiádou jménem „kroužky“. A do toho se dozví, že i ten nejmenší výchovný klepáček bude v příštím roce oficiálně za hranou. Moderní rodič prostě musí být mistr komunikace, terapeut i zenový guru – a legislativa mu teď ještě symbolicky sebere i poslední „analogový nástroj“, kterým generace před námi občas decentně narovnaly situaci.
Kdysi dávno – a není to tak dávno – existoval výchovný nástroj jménem „pohlavek“. Nebyl to úder, nebyla to agrese, nebyla to ani pověstná vařečka. Byl to jen malý signál typu: „Hele, mladý člověče, tvoje chování právě opustilo koleje.“ A fungovalo to často lépe než stohy příruček a rodičovských kurzů.
Dnes? Dnes je jiná doba. Tak jiná, že když dítě doma třikrát přesune hranici chaosu o místnost dál, rodič si pomalu nesmí dovolit ani zvednout obočí – natož plácnutí po ruce. Moderní manuál radí:
Uvolněte ramena, validujte emoce, nabídněte alternativu, společně vyjednejte řešení.
Mezitím vám dítě stihne s grácií malého diktátora obsadit obývák jako své nové území.
Samozřejmě: nikdo normální nechce brutální mlácení dětí. Ale svět, ve kterém už i obyčejný výchovný pohlavek automaticky vyvolává představu příjezdu sociálky v plné polní, je upřímně řečeno trochu přitažený za vlasy.
Rodiče se totiž ocitli v paradoxu:
Všichni chtějí vychovávat děti k respektu, slušnosti a hranicím.
Ale nástroje? Ty mizí rychleji než trpělivost u dětského záchvatu v hračkářství.
A tak moderní rodič ladí tone of voice, vyjednávací strategie i dechová cvičení, zatímco tříleté dítě v pyžamu s jednorožcem ví, že moc je na jeho straně.
Protože rodič se bojí, aby mu při důraznějším gestu později někdo neťukal na dveře s otázkou: „Nepřekračujeme hranice moderní výchovy?“
Možná bychom si ale měli přiznat jednoduchou věc:
Zdravá výchova není ani o mlácení, ani o sterilním světě, kde „se nic nesmí“.
Je o zdravém rozumu, citlivosti, hranicích a kontextu.
Protože jestli to takhle půjde dál, budeme brzy vychovávat děti podle manuálu tlustého jako trestní zákoník – ale stejně budeme mít pocit, že nám něco zásadního uniká. Možná ten starý dobrý signál, že některé hranice nejsou jen k diskusi.
A na závěr jedna malá glosa pro dnešní dobu:
V moderním rodičovství je občas větší riziko dát dítěti pohlavek než mu dovolit mít veřejný profil na TikToku. A to už je opravdu co říct.
