V Pelhřimově nastal moment upřímného údivu. Vedení města kroutí hlavou nad personální situací v nemocnici. Jedenáct lékařů interny podalo hromadnou výpověď, chirurgii už dříve opustili tři lékaři včetně primáře a oddělení muselo omezit plánované operace. Radnice je zaskočená. Překvapená. Znepokojená. Až to svádí k otázce, zda někdo na radnici posledních deset let náhodou nebydlel v jiném městě.
Volební rok: ideální čas se divit nahlas
Zdravotnictví se v Pelhřimově náhle stalo atraktivním tématem. Nejprve situaci kritizuje na televizní obrazovce místní mladík – ukáže se, že je to kandidát Pirátů. S údivem a překvapením se přidává v zápětí místostarosta města. A aby byla přehlídka varovných signálů a znepokojení kompletní, jeden z klubů opoziční strany krajského zastupitelstva chce problém řešit jako mimořádný bod na zastupitelstvu kraje.
Všichni mluví. Všichni jsou zaskočeni. A všichni se shodnou na jednom: odpovědnost leží jinde.
Nemocnice je krajská, zaznívá. A ano – formálně je to pravda. Kraj Vysočina do ní v posledních letech investoval miliardy korun do staveb, technologií i vybavení. Jenže lékaři nechodí spát do nemocničního pavilonu. Nezakládají rodiny na operačním sále. Oni žijí ve městě.
A právě tady Pelhřimov naráží na vlastní dlouhodobé selhání.
Je to výsledek let přehlížení reality, že bez dostupného bydlení, funkčních škol, živého města a bez jasné vize nelze udržet ani lékaře, ani rodiny, ani budoucnost.
demografická analýza
Jeden jednoduchý test: proč by sem měl lékař přijít?
Zkusme si položit prostou otázku:
Proč by měl dnes mladý lékař nebo hotový odborník zvolit Pelhřimov jako místo pro život?
Město dnes prakticky nemá k dispozici parcely pro výstavbu rodinných domů. Tam, kde by se stavět dalo, se už roky jen plánuje, připravuje a odsouvá – a především: město na jejich zasíťování nemá vyčleněné peníze v rozpočtu. Místo toho se investuje do jiných, často megalomanských projektů. Každý další rok odkladu přitom znamená jediné: další růst ceny pozemků, která je už teď pro běžné rodiny na hraně dostupnosti. Parcely tak existují spíš na papíře než ve skutečnosti – v praxi jsou dávno vykoupené investory, kteří je jen drží „na zhodnocení“. A město to dlouhodobě tiše toleruje.
Bydlení v městském bytě?
Ano, vedení města se rádo chlubí vstřícností vůči lékařům. Jen už méně ochotně mluví o tom, v jaké kondici tyto byty často jsou. Plíseň jako standardní vybavení, rekonstrukce v mlhavém příslibu budoucnosti. Podpora bydlení po pelhřimovsku: vydržte, jednou se to zlepší. Pro lidi, kteří mají držet zdravotní péči města nad vodou, motivace snů. Argument vedení radnice, že uazvřelo dohodu se soukromým developerem na jeden bytový dům pro město? Hezký na tiskovou zprávu. V praxi ale k ničemu. Ty byty budou nejdřív za tři roky. Lékaře město potřebuje teď, ne v příštím volebním období.
Město bez nabídky, město bez příběhu
Pelhřimov má ještě jeden problém – neumí si odpovědět, čím vlastně je. Co nabízí navíc? Čím se odlišuje? Proč by si měl mladý odborník říct: ano, tady chci žít?
Město s jedněmi z nejvyšších poplatků za odpad v regionu.
Město, kde školství řeší šikanu, odchody žáků ze škol a chybějící koncepci.
Město, kde komunitní život existuje spíš v předvolebních programech než v realitě.
Město, jehož městské noviny připomínají spíš pravidelný přehled úspěchů než prostor pro skutečnou debatu. O problémech se sice formálně mluví na veřejných setkáních, jenže spíš proto, aby bylo splněno – rozhodnutí už mezitím dávno běží po své vlastní koleji.
Tohle není prostředí, které láká mladé rodiny, lékaře ani budoucí primáře.
Demografie nečeká. A nebude se ptát
Do celé situace navíc promlouvají čísla, která se nedají „okecat“. Pelhřimov podle demografických projekcí stárne. Populace stagnuje nebo mírně klesá, zato seniorů výrazně přibývá – zejména ve věkové kategorii osmdesát plus.
Tlak na zdravotní a sociální služby poroste. Výrazně. Ne někdy – ale brzy. Současně město není schopné udržet mladé lidi. Přes čtyři a půl tisíce osob do Pelhřimova dojíždí za prací, často ve věku ideálním pro zakládání rodin. Kolik z nich zde zůstane natrvalo? Jen zlomek. A město jim k tomu nedává jediný silný důvod. Tvrdá data statistiků a demografické projekce mají jednu nepříjemnou vlastnost – jen těžko se přizpůsobují optimistickému výkladu současného vedení města.
Odpovědnost, která se nedá přehodit
Ano, nemocnice patří kraji. Ale kvalita života patří městu. A právě tady Pelhřimov dlouhodobě selhává. Personální krize v nemocnici není náhlá nehoda. Je to výsledek let přehlížení reality, že bez dostupného bydlení, funkčních škol, živého města a bez jasné vize nelze udržet ani lékaře, ani rodiny, ani budoucnost. Radnice se dnes diví. Jenže překvapení není argument. A krčení ramen není strategie. Dokud si vedení města nepřizná svůj díl odpovědnosti, budou lékaři dál odcházet. A Pelhřimov se bude dál tvářit, že to přišlo znenadání.
