Okresní soud ve Zlíně se začne v březnu zabývat smlouvami, na jejichž základě soukromá firma Moravská vodárenská (MOVO) koupila část společnosti Vodovody a kanalizace Zlín (VaK) a následně začala provozovat vodárenskou infrastrukturu na Zlínsku. Pokud by je označil za neplatné, mohlo by to vést až k opětovnému převzetí sítě vodovodních potrubí a čistíren společností VaK, kterou vlastní v drtivé většině města a obce ze Zlínska.

„Nevíme, jak soud rozhodne. Jsme ale připraveni reagovat. Náš zájem je dlouhodobě stejný: mít co nejlevnější vodu a co nejvyšší investice do vodárenské infrastruktury,“ prohlásil Miroslav Adámek, primátor města Zlína, které je největším akcionářem VaK.

REKLAMA

Situací ve VaK se zabývá od roku 2004 hned 13 soudů. Ten o prodeji části VaK soukromé společnosti MOVO je zásadní, stejně jako soud, který se zabývá smlouvou, na jejímž základě si MOVO v roce 2004 pronajala od VaK nemovitosti – tedy například již zmíněné potrubí a čističky – až do roku 2034.

Jakkoliv bude verdikt zlínského soudu do značné míry určující, nebude s největší pravděpodobností jeho účinek okamžitý. Dá se totiž předpokládat, že se některá ze soudících se stran odvolá a případ bude posuzovat vyšší soudní instance, což může trvat další roky. „Neplatí mediální zkratky některých našich oponentů, že stačí zaklepat na dveře soukromé společnosti MOVO a převzít od ní prodanou či pronajatou část VaK. Jsou tady dlouhodobé smlouvy, které podepsali naši předchůdci, a jen soudy musí rozhodnout, zda jsou platné, či nikoliv. Do té doby nic převzít nelze,“ uvedl náměstek primátora Ondřej Běták. Dodal, že každý akcionář VaK Zlín má stejná práva a povinnosti bez ohledu na jeho akcionářský podíl. Proto různé výzvy, například k okamžitému přebírání infrastruktury, ze strany některých starostů akcionářských obcí nelze označit za nic jiného než za populistická vyjádření. „Tito starostové mají ze zákona stejné možnosti jako jakýkoliv jiný akcionář. Zůstává tedy otázkou, proč někoho k něčemu vyzývají a sami nekonají a navozují dojem, že takto může konat jen město Zlín jako jeden z akcionářů,“ řekl náměstek primátora.

V rámci společnosti VaK je uplatňováno tzv. solidární vodné a stočné. Voda na Zlínsku proto stojí všude stejně, bez ohledu na skutečné náklady potřebné na její přípravu, distribuci a čištění. Na tento systém doplácí nejvíce obyvatelé Zlína, a to částkou cca 10 korun na každý spotřebovaný kubík. Přestože radnice nemá k dispozici naprosto přesná čísla, dá se předpokládat, že pokud by byla Zlínu účtována cena vody samostatně, platili by jeho obyvatele cca 75 korun za kubík místo letošních 85,71.

Významný vliv na cenu vody na Zlínsku má fakt, že Otrokovice čistí své odpadní vody ve společnosti se zahraničním vlastníkem TOMA Otrokovice, a ne v zařízení, které vlastní VaK. „Někdejší vedení Otrokovic dopustilo, že čistírna skončila u zahraničního majitele, a ne v rukou samosprávy. Proto mají Otrokovice mnohonásobně vyšší náklady než ostatní města a obce na Zlínsku. V rámci solidárního systému se ale zvýšené náklady Otrokovic rozpočítávají do celkových nákladů a ty hradí všichni akcionáři VaK, a tedy občané sdružených měst a obcí. Tuto praxi by bylo potřeba změnit. Nevidím jediný důvod, proč by měli obyvatelé Zlína doplácet na to, že Otrokovice čistí vodu u zahraniční společnosti,“ konstatoval Ondřej Běták.

V roce 2017 zaplatil VaK Zlín společnosti TOMA za čištění odpadních vod v Otrokovicích částku cca 15 milionů korun. Pokud by si tyto své náklady převzaly Otrokovice, klesla by cena kubíku vody ve Zlíně i v jiných městech a obcích na Zlínsku o 2 koruny, tedy z letošních 85,71 koruny na 83,71. Tím by se ještě více dostala pod celorepublikový průměr.

Město Zlín se snaží ovlivňovat situaci ve vodárenství dlouhodobě. V loňském roce se mu podařilo prosadit nejen pokles ceny vody, první po 13 letech, ale také navýšení investic soukromé společnosti MOVO do vodárenské infrastruktury a zvýšení nájmu, které ročně platí VaK. Pro rok 2018 jde o částku 133 000 000 korun.

Za posledních 12 let VaK Zlin investoval do modernizace svého majetku 1,4 miliardy korun. Výsledkem je, že třetina vodovodního potrubí je zcela nová. Za svou denní spotřebu, která je cca 90 litrů, platí spotřebitel v současnosti asi 8 korun.

REKLAMA