Nemocnice v Novém Městě na Moravě jako jediná v kraji nabízí svým pacientům domácí umělou plicní ventilaci (DUPV). Díky ní mohou nemocní – jinak odkázaní na umělou plicní ventilaci – zůstat v domácím prostředí.
Jedná se o metodu, při které speciální přístroj částečně nebo úplně nahrazuje dýchání. V našem kraji tuto službu nabízí pouze Nemocnice Nové Město na Moravě.
„To, co na našem oddělení pacientovi, který není schopen bez podpory přístrojů dýchat, zajišťuje profesionál, doma zastane nejbližší příbuzný. Podmínkou k napojení na domácí plicní ventilaci je edukace pacienta a jeho nejbližších. Ošetřovatelská péče o takového nemocného je velmi náročná. Proces vyžaduje pravidelné návštěvy rodinných příslušníků, kteří o svého blízkého budou pečovat,“ vysvětluje primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení novoměstské nemocnice Dušan Mach.
„Domácí umělá plicní ventilace je způsob, jak zajistit základní životní funkci za pomoci ventilátoru, který zabezpečuje dýchání, a to v domácím prostředí pacienta. Pokud není možná, pacient je odkázán na doživotní hospitalizaci v nemocničním zařízení,“ upozorňuje primář Mach.
Před propuštěním pacienta do domácí péče je nutné rodinné příslušníky vyškolit v základní ošetřovatelské péči. „Zvládnout musí obsluhu přístrojů. Ventilátor, odsávačku, koncentrátor kyslíku, zásobník kapalného kyslíku. Příprava a nácvik takovéto péče rozhodně snadné nejsou. Doma se mohou ocitnout v situaci, kdy se musí sami rozhodovat, co udělat. Nemají po ruce vše, co je běžně v nemocnici, personál nevyjímaje. Od toho ale mají moje telefonní číslo, aby v případech nouze mohli zatelefonovat,“ doplňuje Dušan Mach.
Nemocnice disponuje čtyřmi přístroji, v současné době jsou na domácí umělé plicní ventilaci tři pacienti Nemocnice Nové Město na Moravě.
Rozhovor s manželkou prvního pacienta s DUPV v Kraji Vysočina
Manžel paní Ireny Dostálové, Vladimír, byl na domácí umělou plicní ventilaci připojen čtyři roky. Od roku 2011 do roku 2015. Byl vůbec prvním pacientem v Kraji Vysočina, který této možnosti využil. I s diagnózou amyotrofické laterální sklerózy (ALS) mohl čtyři roky svého života prožít plnohodnotně se svými blízkými.
Kdy jste se o domácí umělé plicní ventilaci dozvěděla?
To bylo krátce po hospitalizaci v nemocnici v Hradci Králové, v roce 2011. Manžel chorobně těžce snášel jakýkoli pobyt v nemocnici. Už tehdy jsem věděla, že pokud by se dozvěděl svou diagnózu, vzdal by to. Proto jsem personál jak v Hradci, tak potom tady v Novém Městě na Moravě prosila, aby mu ji neříkali. Diagnostikovali mu ALS. O možnosti připojení na domácí ventilátor jsme mluvili už v Hradci. Po převozu z Hradce do Nového Města jsme to s primářem anesteziologicko-resuscitačního oddělení Dušanem Machem začali řešit. Vzpomínám si, jak říkal, že jsem divná ženská. Že většinou musí odpovídat na otázky, jestli si pacienta na oddělení ještě chvíli nechají, a já se pořád ptala, kdy už mi dají manžela domů.
Jak dlouho trvalo vše vyřídit?
O Vánocích manžela převezli z Hradce do Nového Města a už poslední únorový víkend jsme byli na zkoušku doma a od 2. března nás pustili nastálo. Pan primář Mach nám pomáhal vyřizovat vše potřebné, jednal s pojišťovnou, s ministerstvem zdravotnictví. Sociální pracovnice nám radily, na co vše máme nárok. Bez nich by to bylo mnohem těžší. Taky jsme se museli naučit vše potřebné.
Jak náročná byla péče o vašeho manžela?
Bez lásky a odhodlání by to nešlo. Ta péče je čtyřiadvacetihodinová, ze začátku si manžel přístroj obsluhoval sám, jak nemoc postupovala, musela jsem já. Odsávat musíte každou hodinu, někdy to bylo fyzicky opravdu hodně náročné. Naštěstí pomáhali synové, také sestřičky z charity. Rozhodně ale nelituju. Manžel prožil čtyři roky plnohodnotného života se svými nejbližšími. Měl takovou tříkolku, na kterou vše naložil a vyrazil na procházku. To by přeci v nemocnici nemohl.