Cesta k dobrodružství vede pro každého přes trochu jiné vlny. Pro Tomáše Kůdeluz Jihlavy vedla přes chorvatské vlnky, jednu poruchu někde mezi ostrovy Brač a Hvar a stohy knih o plachtění. To už je ale docela dávná historie – přesně 11 let stará. Od té doby už má naplachtěno poměrně dost mil, nechte se pozvat k němu na palubu. Aktuálně se svou plachetnicí míří do vod Korsiky a v plánu má i pokořit vlny Atlantiku.
Tomáš Kůdela měl povoláním k plachtění vždy poměrně daleko. Před revolucí vystudoval elektrotechniku na ČVUT a po převratu se vrhl do vod podnikání a založil firmičku na vývoj elektrotechnických zařízení. V současné době je z firmičky dobře etablovaná firma. I když byla práce pro Tomáše vždycky velká seberealizace, lákalo ho to jinam. „Vždycky jsem věděl, že by mě táhlo moře. S našimi jsme jezdili k Baltu a mě neuvěřitelně lákalo pádlování na malém nafukovacím kajaku na otevřené moře přes vlny. Pohyb na moři mě už tehdy silně naplňoval. Postupně se z toho přes koníček stalo nadšení a dneska už asi můžu říct, že je to pro mě i životní náplň,“ uvádí nás Tomáš Kůdela do svého nadšení pro plachtění. Ovšem takovým stručným shrnutím bychom se připravili o nemálo příběhů, které jsou pro některé suchozemce celkem nepředstavitelné.
Jak říká okřídlené úsloví: „Iba trénink robí majstra“. Někdy to platí více, jindy méně – každopádně v plachtění to platí dvojnásob. Tomáš Kůdela je právě zářný příklad toho, že tréninkem se dá naučit prakticky vše. Ostatně začátek jeho cest přes moře se nesl v takovémto duchu. Bez větších znalostí, bez vybavení, ale s chutí si v roce 2000 půjčil aspoň malý motorový člun a s rodinou se vypravil z ostrova Hvar na ostrov Brač. „Asi v půli cesty se nám porouchal motor a do toho přišla poměrně silná bouřka, která nás postupně táhla na otevřené moře. Žena se tak chopila PETky a začala vylívat vodu z člunu, zatímco já jsem opravoval motor s vědomím, že i přes celkem velké vlny mi nesmí žádná součástka spadnout do moře. Etapu jsem ale nakonec dokončil,“ popisuje nevšední začátky s úsměvem Tomáš. Za dva roky se pak na Jadran zase vrátil. Pořád obcházel jachty a plachetnice a hlavou mu šly myšlenky o finanční nákladnosti plachtění, o tom, že Česko nemá moře a nápad na vlastní plavidlo zavrhl. Jeho další kroky pak, zdá se, vedla náhoda. „Za delší čas od tohoto zážitku jsem jel po Praze a na rohu visela cedule s nabídkou cestovní a lodní kanceláře a hlavně kapitánských kurzů. V tu chvíli jsem zapomněl, kam jsem jel a vydal jsem se do agentury. Na místě zaplatil a čekal na termín zkoušek. Zkoušky v dané agentuře byly celkem veselé, jednak skripta byla z chorvatštiny přeložená napůl a za druhé jsem zkoušky složil, aniž bych někdy byl na lodi. Ironií je, že daná agentura za půl roky skončila,“ popisuje poměrně divoké začátky Tomáš Kůdela.
Další průběh Tomášovi mořeplavecké kariéry je pak už naštěstí klidnější. Sice bylo vzhledem k průběhu zkoušek nutné dostudovat hromady knih, nicméně v tu chvíli se už Tomáš do svého koníčka doslova zakousl, a tak samostudium bylo to nejmenší. Hned v létě 2002 si půjčil motorovou jachtu a další rodinná dovolená se už odehrávala z většiny na palubě. „První dva roky jsem si na plachty netroufl, přece jen jsem se musel hodně věcí učit, i když jsem jezdil v mládí na windsurfu, takže tím jsem naučil trochu aspoň o větru. Nakonec plachty ale vyhrály a dneska už v Římě kotví moje Delphia,“ popisuje cestu za snem Kůdela.
Příběh o Tomášově nadšení pro moře a plavbu by ale rozhodně nebyl kompletní, kdyby nepřišla řeč na plavby, které podnikl. Nejvzdálenějším místem, na které Tomáš plul s posádkou, byly Kapverdské ostrovy. Kromě toho, že jsou nejvzdálenější destinací, jsou rozhodně i místem nejsilnějších vzpomínek. „Na Kanárských ostrovech jsem ještě neměl jachtu svoji, ale půjčovali jsme ji. Naše plavba z nich na Kapverdy čítala celkem 1600 kilometrů tam a 2800 kilometrů křižováním proti větru zpátky. Kdo si někdy půjčil jachtu a plavil se tak daleko, ví, že půjčení lodi je celkem náročná záležitost. Prakticky není jiná varianta než, že se prostě vrátíte. Jakýkoli převoz, oprava a jiné prodlení, je poměrně drahá a logisticky náročná věc. Nám se ale bohužel mezi kapverdskými ostrovy kvůli opotřebení upevnění ve stěžni roztrhla hlavní plachta. Na ostrově nám ji pak kapitán maríny opravoval 3 dny. Když nám ji pak vracel, tak upřímně řekl, že moc nevěří, že plachta vydrží cestu zpět na kanárské ostrovy. K prvnímu kanárskému ostrovu Hiero jsme se na cestě zpátky vraceli křižováním proti větru 12 dní a proti nám šly čtyřmetrové vlny. Celou dobu jsem byl ve střehu, abychom při ovládání lodi neudělali žádnou fatální chybu, která by znamenala definitivní na moři neopravitelné poškození již chatrné plachty. Navíc vysílačka, kterou lodˇ byla vybavena neměla potřebný dosah k dovolání se na pevninu či ostrovy a tak větší část plavby byla bez možnosti komunikace v případě nouze. Plachta ale naštěstí vydržela. To mě nakonec vedlo k tomu, že kromě satelitního telefonu jsem se rozhodl koupit vlastní plachetnici. To bylo před rokem a půl,“ shrnuje odvážný Jihlavan.
Logicky se tak nabízí i otázka, jak podobné situace nese posádka. Ta se totiž na každou plavbu mění. Tomáš ji skládá podle zájmu širokého okolí i veřejnosti. Kdo chce, může za přítomnost na palubě zaplatit, a vydat se vstříc vlnám. Na plavby klidnější, často i s dětmi, se vydávají přátelé nebo známí. Na plavby dobrodružnější a více zážitkové pak často i neznámí pasažéři. „Plavba s námi na plachetnici je docela unikátní v tom, že i naprostému laikovi loď půjčím. Pod dohledem se tak každý může naučit, jak se taková loď řídí a dozví se i věci z teorie. Dokonce u mě mohou lidé skládat i praktickou část kapitánských zkoušek,“ uzavírá rozhovor Tomáš Kůdela. Jak ale dodává, než na loď někoho pozve, aspoň jednou se s ním setká. Osobní pohovor totiž pomůže vybrat lidi, kteří opravdu plachtit chtějí a u kterých tedy ani nepropukne proslulá „ponorková nemoc“. Za roky plachtění i s neznámými lidmi se to Tomáši Kůdelovi prý nestalo ani jednou a to i v těch nestresovějších situacích.
Tomáš momentálně brázdí se svou Delphií vody kolem Korsiky. Vydal se do rozbouřenějších vod podzimního Středozemí. Už ale spřádá plány na další plavby, které se během léta budou odehrávat ve Středozemním moři. Na přelomu léta a podzimu 2014 ale chystá další velkou výzvu: plavbu přes Atlantik. Na palubě je prý ještě volno. Přidáte se?
Úspory energie sledujte na EnergyTV
Vysočina plná novinek a aktuálních informací