rouchovanske_hodyO víkendu 25. a 26. září se v Rouchovanech na Třebíčsku konají tradiční krojované svatováclavské hody podle starých zvyků. Rouchovany patří mezi málo obcí na Vysočině, které každoročně drží hody v krojích a zájem mladých lidí je stále velký.
   
Stárci a stárkové začínají přípravu na hody několik dnů předem. Je potřeba připravit a naškrobit kroj, napéct hodové buchty, které pak děvčata rozdávají a také postavit májku, pod kterou se tancuje. „V pátek navečer za pomoci celé dědiny postavíme na náměstí máju. Potom se stárci přesunou do sokolovny, kde si připravují rozmarýny a chutnají víno,“ přibližuje Jaroslav Horký, který v průběhu hodů zastává funkci rychtáře a po celý rok se společně s manželkou stará o kroje.
  
V sobotu v 14.00 se všichni sejdou u stárkové, kterou je letos Magda Nováková. Ti, co se přijdou podívat, dostanou hodové koláčky a mohou průvod stárků s kapelou doprovodit před rychtu. Tam budou v 15.00 stárci žádat rychtáře o hodové právo a poté se bude pod májou tancovat. Od osmi hodin večer budou v sokolovně držet hody ženatí.
  
Neděle začíná v 10.00 slavnostní mši svatou a od dvou hodin se opět všichni sejdou u stárkové. „Vo třech začne program na městečku pod májou, kde se bode zavádět a podávat připitek s rozmarynem,“ přibližuje rychtář Jaroslav Horký. Součástí programu je také vystoupení folklorního souboru Rouchováček, kde mladí z Rouchovan získávají vztah k tradicím a k folkloru už od dětských let. Nebude chybět tradiční čtení paragrafů, které se nesou v tomto duchu: Všeci co tancujó, musijó tancovat na tři cóle vod těla. Kdo be tak nedělál pude do šatlave. Pro hospodské platí tento: Kdebe se plitl hospodské pánbičkovi do řemesla a michál be do vina vodo, chytne se, strči se mo hlava do putynke s vodó a musi piskat čtyri sloke pisničke – Teče voda proti vodě.

„Znám všechny paragrafy nazpaměť, ale přesto jsou každý rok něčím jiné, je to kouzlo atmosféry. A na náměstí nenajdete nikoho, koho by nepobavily,“ říká dlouholetý stárek Jiří Voborný.

Historie rouchovanských hodů sahá až do třicátých let minulého století. Díky místním se zachovala archivní dokumentace a také vzory krojů a výšivek. Kroje jsou ručně vyšívané a hodnota jednoho kroje se odhaduje na osmdesát tisíc.