Zpravodajství z Vysočiny

Určitě je pravda, že silnice v havarijním stavu může zastavit nebo velmi znepříjemnit život v obci nebo městě. Určitě je pravda, že nefunkční kanalizace nebo topný kanál mohou přímo ohrozit naše zdraví a zdraví našich dětí nebo alespoň nás přinutit velmi snížit životní standard, na který jsme dlouhodobě zvyklí. Přesto jsem přesvědčen, že by bylo velmi krátkozraké soustředit se při péči o svoji rodinu, své město, svůj kraj, svoji zemi především na opravy případně další výstavbu či jiný způsob hromadění hmotných statků. Nejsou to totiž darované peníze nebo za ně opravené silnice nebo kanalizace, které by byly schopné dlouhodobě zabezpečit lidské společnosti spokojený život a prosperitu.
Bez vynálezců by nebyly vynálezy, bez kvalitních stavitelů silnic by nebyly kvalitní silnice, bez kvalitních zedníků by nebyly kvalitní stavby, bez kvalitních strojařů by nebyly kvalitní stroje, bez kvalitních truhlářů by nebyl kvalitní nábytek, bez kvalitních pokrývačů a klempířů by nebyly kvalitní střechy a okapy a tak bych mohl pokračovat.
Dát peníze na opravu silnice nebo na výuku cizích jazyků? Koupit si nový nábytek nebo se naučit psát všemi deseti? Opravit chodník nebo se naučit pracovat na soustruhu? Podpořit obnovu a rozvoj hmotných nebo duševních statků? Jak se zachovat? Co je důležitější? Je to stejné jako vždy. Rozvoj a péče o jedno se neobejde bez rozvoje a péče o druhé a naopak. Je naším věčným úkolem hledat rovnováhu mezi podporou hmoty a ducha.
Vzdělávání pro konkurenceschopnost je nepříliš libě znějící název schváleného operačního programu, který může nám na Vysočinu přinést během zhruba osmi let asi 800 miliónů korun právě na rozvoj našich vědomostí, znalostí, schopností a dovedností.
Počáteční a další vzdělávání, výzkum a vývoj, podpora celoživotního učení, to jsou hlavní oblasti podpory programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Je tedy zřejmé, že evropské peníze můžeme použít i na zaplacení vlastní výuky a výchovy, a tedy ke zlepšení úrovně našeho školního i mimoškolního vzdělávání.
Ti znalí a poučení hovoří o tzv. měkkých projektech. Zjednodušeně řečeno lze měkké projekty charakterizovat jako projekty, u kterých si na výsledek investovaných peněz nemůžete sáhnout. Zjistit, zda se zlepšila úroveň znalosti cizí řeči nelze ani hmatem ani vážením na laboratorních vahách. Zrovna tak se obtížně pozná, zda vzrostla počítačová gramotnost. Vůbec největším oříškem potom může být zjišťování míru změny xenofobních nálad. Samozřejmě i v případě měkkých projektů lze zjistit, zda projekt byl nebo nebyl úspěšný. Není to však na první pohled vidět a často se to ani nepozná ihned. Výchova vysokoškoláka i šikovného řemeslníka totiž trvá, není zadarmo a nevrátí se okamžitě. Naopak po opravené silnici se můžete projet druhý den a nelze ji přehlédnout.
Investovat do vzdělávání a vůbec do nehmotných statků chce opravdu hodně síly, odvahy a trpělivosti. Navíc dosáhnout úspěchu je obtížnější a v první fázi je za to mnohem méně potlesku. Na Vysočině máme nyní k dispozici navíc 800 miliónů korun, osobně jsem přesvědčen, že máme i tu sílu, odvahu a trpělivost. Pojďme do toho a připravme se i na to, že možná bude trvat i několik let, než poznáme, zda jsme byli úspěšní.