Zpravodajství z Vysočiny

Bylo to ve středu dopoledne, kdy jsem si díky pozvání naší Krajské knihovny Vysočiny znovu uvědomil, jak důležitou roli v našem kraji a našem životě pořád mají knihy a knihovny. „Malá knihovnická slavnost“, tak se jmenuje slavnostní a dnes již tradiční setkání nejlepších neprofesionálních knihovníků z celé Vysočiny. Předpokládám, že většina ze čtenářů tohoto článku netuší, že dnes v době internetu a mobilních telefonů funguje na Vysočině celkem 568 neprofesionálních knihoven. Celkem tedy 568 knihovnic a knihovníků většinou na malých obcích poskytuje často téměř zdarma své služby svým obyvatelům – čtenářům. S obdivem a zároveň někdy i s úsměvem nebo naopak zatajeným dechem jsem poslouchal příběhy šestnácti odměněných knihoven a knihovnic a knihovníků. A tak jsem se dozvěděl, že jeden z knihovníků se rozhodl v době uzavření obecní knihovny provádět ze své vlastní iniciativy roznos knih přímo do domácností, že druhý knihovník se zase rozhodl vybojovat i přes svůj pokročilý věk kvůli knižní evidenci souboj s moderní výpočetní technikou – samozřejmě vítězně. Za samozřejmé je v některých případech považováno samostatné vytváření nákupních plánů a organizování různých kulturních a společenských akcí. Každý třetí obyvatel obce pravidelně navštěvuje knihovnu. I to byl jeden z výsledků práce některých knihovnic a knihovníků.
Bylo by však chybou se domnívat, že pouze knihami jsou živy dnešní obecní knihovny. Díky grantovým programům kraje Vysočina a podpoře obcí a v některých případech i státu se knihovny na obcích staly i obecními informačními centry. Více než 270 obecních knihoven je připojeno na internet, disponuje tiskárnou a umožňuje tak kterémukoliv obyvateli obce rychle a zdarma vyhledávat informace a komunikovat s celým vyspělým světem. Knihovnictví na vesnici tím získalo další velmi důležitý rozměr.
Přesto si dovoluji tvrdit, že to, kolem čeho se knihovnictví především pořád točí jsou knihy. Člověk se dnes musí spíše pousmát nad „troufalými“ tvrzeními některých vizionářů, že rozvoj internetu a obrazových informačních technologií vůbec způsobí postupný zánik tištěného slova. Opak je pravdou. Papírny prosperují jako nikdy předtím. V našich knihkupectvích jsem nikdy dříve neviděl tolik krásných knih a výpravných publikací. Knižní veletrhy nezanikají, právě naopak, úspěšně se rozvíjejí.
Já osobně mám knihy moc rád. Mám je raději než noviny. Knihy mi totiž připadají odpovědnější a hodnotnější. Je mi sympatické, že knihy zpravidla neobsahují informace, které by se ztrácely nebo měnily téměř ve stejnou chvíli, ve kterou se zrodily. Osudem a zároveň atributem televizních, rozhlasových i novinových zpráv bohužel je, že se stále mění a často překotně a iracionálně vyvíjejí, že vznikají a náhle zanikají, že se někdy zesilují, jindy popírají, často se dokonce chovají jako chameleon. V dobré knize tomu tak není. Kniha je moudrá, vyrovnaná a vůči svému uživateli se chová odpovědně. Drží si styl, je možné ji rozečtenou odložit, je možné se vrátit na začátek a začít číst znovu. Kniha nestárne nebo stárne velmi pomalu. Dobrá kniha má záložku. Ty učenější mají kromě obsahu i rejstřík. Kniha vychovává.
V kraji Vysočina máme hodně knihovníků a hodně knih. Je třeba pochválit Krajskou knihovnu Vysočiny, že ty nejlepší již šestým rokem za sebou odměňuje. Co je ale potřeba zejména udělat, je pochválit všechny knihovnice a knihovníky Vysočiny za práci, kterou již dlouhá léta pro své obce a nyní také pro náš kraj nezištně odvádějí.