Úterý, 09 Září 2008 11:21
Na to fakt nemusíte být knihovníkem, abyste si všimli, že knižní trh je přesycen příručkami typu „Budete maminkou“, Nastávající otec“ a „Jak být dobrým rodičem“. Ale ruku na srdce, viděli jste někde publikaci „Jak být dobrou babičkou?“ Opravdu hodně bych jí potřebovala, neboť se chystám být babičkou – no, co já se chystám, dcera se synáčkem zeťákem mi to tak naplánovali. A babi – plav. Jsem sama ze sebe překvapena. Ta situace se mi hned od počátku zalíbila a kupodivu mi vůbec nevadí, že už jsem tak stará, že mi nějaký vnouček bude říkat babi, jen jsem trochu na rozpacích, jak vlastně v té roli působit.
Samozřejmě tuším, že bych neměla do ničeho moc mluvit, ale na druhou stranu být použitelná, vždy připravená, lehce rozmazlující (ale zase ne moc) a hlavně klidná síla (ale zase ne jako KDU)…
Nastávající maminky chodí na kurzy, kde je učí jak děťátko správně držet, koupat, krmit, zasypávat, uspávat, ale u prvobabiček se jaksi předpokládá, že to všechno umí, když sami aspoň jedno robě odchovaly. Zapomíná se ovšem na to, že už je to tak dávno, že se v té době pomalu ještě kopalo s kostí a že babičky už jsou většinou ve věku, kdy s nimi začíná bydlet ten starý němec, co jim schovává věci (dr. Aloiz Alzheimer myslím).
Tedy, občas si ještě něco pamatuji a tak vím, že když jsem čekala své první dítě, byla jsem tak trochu zmatená, nejistá do čeho to vlastně jdu a zda to zvládnu. Při druhém dítěti už to byl pocit zcela jiný, neboť vědoucí. Řekla bych, že při prvobabičkování je to obdobné.
Jistě, existuje literatura, která popisuje, jak by to mělo fungovat. Božena Němcová to věděla přesně – jenže v roce 2008 budu těžko okouzlovat vnouče návštěvou paní kněžny a se svojí artrózou skákat pro pírko přes plot.
Tak mi držte palce, přátelé. Jestli to babičkování budu zvládat – dám vědět. A třeba pak tu chybějící příručku sepíšu…
Pavla "Matkahari" Matysová
9. září 2008
Page in your language
Partnerské weby
