Zpravodajství z Vysočiny

Hazardní hraní je nemoc, která dosahuje v České republice téměř rozměru epidemie, a přesto se o ní nemluví. Patologických hráčů máme přibližně 100 tisíc, ohrožených jich je ale mnohem víc a problémy, které způsobují svým blízkým, zaměstnavatelům a věřitelům, ovlivňují celou společnost. Hráči se snadno k přístrojům psychicky upnou a pocit chvilkového vítězství jim zcela změní život. Přístup k hazardním hrám je u nás na třiceti devíti tisících místech velmi jednoduchý a proto je patologické hraní tak rozšířené a prakticky neléčitelné. Jsme jediným státem na světě, který hazardní hry nepotlačuje, ale naopak podporuje daňovými úlevami. Místo zdanění umožňujeme hazardnímu průmyslu pomocí odvodů na veřejně prospěšné účely směřovat peníze například na sport, kulturu, charitu i politické strany.
Hazardní průmysl si tak jako jediný může kupovat veřejné mínění a zajišťovat svůj rozvoj, proto obrat hazardu roste třikrát rychleji než odvody z něj! Státu se už zcela vymkla jeho kontrola, nedaří se snižovat počet „pseudokasin“, mimo rámec zákona se rozmáhají nové technické hry, mnohem nebezpečnější než původní „automaty,“ a do odvětví vstupují formou skrytého provozování východní mafie. V uplynulých třech letech naše vlády už po čtvrté neuspěly se zpřísněním legislativy hazardních her. Zdá se, že nikomu nevadí, že vlastníci největších společností provozujících hazard nežijí v ČR, ani to, že do odvětví proniká kapitál z Ruska, kde je hazardní hraní mimo čtyři zóny pod přísnou státní kontrolou zakázané. Stát není schopen odstranit praní špinavých peněz v pseudokasinech, při falešných centrálních technických hrách, kursových sázkách, ani technickým ovlivňováním poctivosti hraní. K zakrytí podvodů slouží precizně vypracované fiktivní účetnictví.
Benevolencí při provozování hazardních her je ohrožena především mládež, která si předem pomocí počítačových her vytváří stejné psychologické návyky, jaké mají patologičtí hráči. Prudký nárůst závislostí je očekáván rozšířením internetového sázení, kdy se do něj zapojí ženy a děti. Hráč je nemocný člověk

Gambleři by se měli co nejdříve léčit. Už při pouhém podezření na hazardní hraní by neměli blízcí hráče tento problém tajit, nutná je porada s odborníkem a okamžité razantní řešení. Podle psychologů je nejhorší pomocí zadluženému hráči splatit jeho dluhy a uvěřit slibům, že hrát přestane. Hráč je celoživotně nemocný člověk, který potřebuje léčbu a stálou kontrolu. Se stížnostmi na rozmáhající se herny se občané musejí obracet především na obecní zastupitele, starosty a zástupce v parlamentu a požadovat řešení, protože gambler může sám těžko bojovat se svou závislostí, když musí projít cestou z léčebné terapie kolem deseti heren. Nejhorší je uzavřít se s tímto problémem pouze v rodině. Pro hráče je v ČR nepřátelské prostředí, někteří se už proto stali nedobrovolnými exulanty a naši republiku opustili, protože ve světě nemůže patologický hráč do herny vůbec vstoupit. V ČR to ale nikomu nevadí. Státem schválené herní plány naopak umožňují provozovatelům vyhodit z herny ty, kteří hrají málo.

 

V posledním roce si nebezpečí rozmachu hazardních her uvědomila města Aš, Děčín, Cheb, Jičín a Velké Meziříčí a založila Sdružení měst a obcí proti hazardu, které v současné době komunikuje s téměř stovkou měst a obcí, snažících se svými vyhláškami hazard regulovat. Toto Sdružení připravuje novelu loterijního zákona, která bude většinu uvedených problémů řešit. Přijetím novely zákona o ochraně spotřebitele by také měly od března zmizet z našich měst lživé reklamní poutače na hernách.