Zpravodajství z Vysočiny

Obcím musí být umožněno na jejich území regulovat vedle výherních hracích přístrojů (VHP) také nové technické hry, kostky, rulety i terminály (IVT).

Podle současného zákona mohou regulovat nebo odstranit pouze VHP, tím se ale připraví o příjmy a ministerstvo financí jim na uprázdněná místa povolí mnohem nebezpečnější terminály, ze kterých navíc nedostanou ani místní poplatky. Od roku 1998, kdy bylo obcím umožněno vyhláškami VHP regulovat, si loterijní průmysl zároveň prosadil do zákona výjimku pro nové technické hry, na kterých se může provozovat kasinový hazard prakticky kdekoliv. Zákon o loteriích si tak mohou úředníci ministerstva financí vykládat zcela libovolně.

Tvrdý hazard je povolován například u škol, v cukrárnách, pizzeriích a obchodech. Proti jedné hře na VHP v restauracích, která se může hrát o dvě koruny, se tamtéž na terminálech hraje průměrně o sedmdesát korun, přitom v kasinech to může být nejvýše o 50 korun! VHP je v provozu více jak 60 tisíc (11 % meziroční nárůst), nových technických her je už přibližně 16 tisíc (200 % meziroční nárůst) a jen za loňský rok vsazené částky překročily hranici 107 miliard korun. Kromě toho vsadí Češi navíc na nepovoleném internetovém sázení 12 – 15 miliard korun, z nichž zmizí ročně 4 – 5 miliard nezdaněného zisku neznámo kam. Z těchto peněz se může podporovat například terorismus, hazard umožňuje také praní „špinavých“ peněz.

Internetové a telefonní hraní jsou nové formy hazardních her, jež mají přilákat skupinu lidí, kterým se hraní dosud vyhýbalo, tzn. ženy a děti.

Hazardní hraní je v ČR, na rozdíl od světa, „bezbariérové“, daňové úlevy vedou k ohromné nabídce a proto je šířící se nemoc patologické hráčství ve zdejším prostředí prakticky nevyléčitelná. Všude v cizině je hazardnímu hráči, který má dluhy, vstup do heren zakázán zablokováním registrační karty. V ČR je to s hazardním hraním jako se sběrem kovového šrotu, odkoupí jej od každého a nikoho nezajímá jeho původ. Na rozdíl od sběren šrotu, kde se prodávající musí prokázat průkazem, se hráči ani u „tvrdého hazardu“, kromě zhruba 20 skutečných kasin, vůbec neregistrují. Hazard se přitom provozuje na 38 tisících místech!

Je s podivem, že některým obcím je osud lidí, závislých na hazardu zcela lhostejný, a jsou i takové, které se chlubí, kolik na gamblerech vydělávají.

S kolegy v Senátu jsme proto připravili novelu loterijního zákona, která by měla negativní vliv hazardních her na obyvatelstvo potlačit. Novela rozšiřuje pravomoci obcí hazardní hry regulovat, zakazuje hraní na internetu i přes telefony a vyšším zdaněním zvyšuje příjmy veřejných rozpočtů.

Senát začne novelu projednávat na přelomu května a června a jsem přesvědčen, že pro její prosazení bude nutný tlak veřejnosti, protože loterijní průmysl je velký byznys a s pomocí odvodů na veřejně prospěšné účely, které nahrazují zdanění, si podporou sportu, spolků, ale i politických stran zajišťuje nedotknutelnost.